Cech topenářů a instalatérů České republiky
autorizované společenstvo
Jílová 38, 639 00 Brno-Štýřice • tel./fax: 543 424 565 • e-mail: cti@cechtop.cz

Názvosloví 2

Základní topenářské pojmy a definice

Názvosloví 2 (pdf)

Tepelná soustava – soustava, ve které se teplo vyrábí a dopravuje kapalinami nebo parami potrubím ke spotřebičům. Sestává ze:

– zdrojů tepla,

– rozvodů tepla (tvoří je tepelná síť, úpravny parametrů a tepelné přípojky),

– odběrů tepla.

Rozsah tepelné soustavy může být meziměstský, městský, okrskový (areálový), objektový, etážový, bytový. Tepelná soustava může obsahovat jednu či více částí s různými úrovněmi teplot. Sériově řazená odběrná místa rozdělují tepelnou soustavu na část prvního řádu, část druhého řádu atd.

Teplonosná látka – kapalina nebo pára, kterou se teplo dopravuje potrubím od zdroje tepla ke spotřebičům.

Prvotní energie – energie obsažené v přírodě, které nejsou člověkem nijak transformované. Jsou obnovitelné a neobnovitelné.

Obnovitelná energie – energie obsažené v okolním vzduchu, vodě, zemi, ve slunečním záření a také v rostlinách.

Neobnovitelné energie – energie obsažené v uhlí, v ropě a v zemním plynu (vše fosilní paliva), dále jaderná paliva.

Druhotné energie – vznikají lidskou činností. Jedná se o energie a tepla z komunálního odpadu, z vyjetých olejů, ze skládkových plynů, z odpadního tepla, např. při výrobě elektřiny, při větrání z odváděného vzduchu, při chlazení zdrojů energií či materiálů ap.

Zdroj tepla – úplné zařízení, ve kterém se získává teplo pro tepelnou soustavu. Teplo se získává buď využíváním prvotní  nebo druhotné energie. Zdrojem tepla může být kotelna, teplárna, kogenerační zařízení (vše se spalováním paliv), dále výměníky tepla, tepelná čerpadla (vše druhotné teplo), tepelná čerpadla, sluneční kolektory (vše prvotní energie). V kotlích může také docházet k přeměnám energií, např. z elektřiny na teplo. Pro účely tohoto příspěvku se zdrojem tepla rozumí kotel, výměník a ohřívač.

Obecně lze na zdroje tepla považovat zařízení, kterými vstupuje teplo do soustav (i dílčích). Jsou to redukční zařízení tlaku, ejektory a směšovací zařízení v případě, když je θ1 > θdov, přičemž θ1  °C) je teplota vstupu ohřívací látky a θdov (°C) je dovolená teplota soustavy.

Úpravna parametrů – zařízení pro úpravu parametrů teplonosné látky:

– teploty (směšovače, výměníky tepla, ejektory),

– přetlaku (redukce tlaku, výměníky tepla, čerpadla),

– tlakového rozdílu (regulátory, čerpadla),

– průtoku (regulátory).

Úpravny mohou být:

– nepřímé (s teplosměnnou plochou, přes kterou se předává teplo z jedné látky do druhé),

– přímé (bez teplosměnné plochy).

Pokud je úpravna parametrů umístěna do samostatné místnosti, může se zařízení nazývat stanicí.

Místo dělící – místo na tepelné soustavě, které odděluje dílčí soustavy; oddělení je prováděno vždy výměníkem tepla.

Tepelná přípojka – část rozvodu tepla, kterou se přivádí teplo do jednoho odběrného místa.

Odběr tepla – odběrné zařízení, sestávající z odběrné sítě, z úpraven parametrů, ze spotřebičů tepla. Na odběrné síti mohou být napojeny další odběry tepla.

Odběrné místo – rozhraní mezi zařízením dodavatele a odběratele tepla na tepelné soustavě. Rozhraní musí být ukončeno ze strany dodávky tepla hlavními uzávěry. Za rozhraním, kde začíná odběrné zařízení se osazují měřiče tepla. Z ekonomických důvodů se doporučuje umisťovat odběrná místa do objektů odběratele tepla. Na část přípojky vedoucí na pozemku odběratele, musí být u odběratele založeno věcné břemeno, umožňující přístup dodavateli tepla k jeho zařízení.

Otopná (vytápěcí) soustava – soubor koncových částí tepelné soustavy určený pouze pro vytápění. Prostřednictvím spotřebičů tepla v jednotlivých místnostech zajišťuje předepsaný teplotní stav vnitřního prostředí. Začíná v tom místě tepelné soustavy, ve kterém jsou parametry teplonosné látky upraveny pouze pro potřeby vytápění. V případě, že zdroj tepla dodává teplo pouze pro vytápění, je vytápěcí soustava shodná s tepelnou soustavou.

Ohřívací soustava – soubor koncových částí tepelné soustavy určený pro ohřev vzduchu, vody nebo technologické látky.

Teplá voda (TV) – ohřátá pitná voda, která musí splňovat předpisy vycházející ze Směrnice ECC. Již se nepoužívá pojem teplá užitková voda!

Příprava teplé vody – ohřev vody.

Ústřední vytápění – způsob vytápění objektu vytápěcí soustavou.

Spotřebič tepla – zařízení, které slouží k předávání tepla pro:

– vytápění (otopné těleso),

– ohřev vzduchu (ohřívač vzduchu),

– ohřev vody (ohřívač vody),

– ohřev technologické látky (ohřívač technologické látky).

Větev tepelné soustavy – provozně samostatná část tepelné soustavy.

Potrubní úsek – část potrubního rozvodu mezi dvěma odbočkami, ve které je v daném okamžiku stejný průtok vody.

Okruh tepelné soustavy – soubor potrubních úseků, kterými je teplonosná látka dopravována od zdroje tepla nebo od úpravny parametrů ke konkrétnímu spotřebiči tepla a zpět.

Hydraulická spojka (propojka) – potrubí, které propojuje přívodní a zpětné potrubí. Spojka může

sloužit:

– k vyrovnání přetlaků mezi přívodním a zpětným potrubím,

– ke směšování,

– k přepouštění.

Hlavní uzavírací armatura – armatura sloužící k odpojení odběrného zařízení od přívodu tepla,

vody, plynu apod.

Regulační armatura – armatura sloužící ke spojitému ovlivňování průtoku.

Seřizovací armatura – armatura sloužící k pevnému nastavení hydraulického odporu. Je vybavena nastavovacím, ukazovacím a zajišťovacím mechanizmem. Bývá doložena hydraulickou charakteristikou, což je závislost tlakové ztráty na průtoku pro určitá nastavení.

Tlakový rozdíl – rozdíl přetlaků mezi odpovídajícími místy přívodního a zpětného potrubí.

Tlaková ztráta – úbytek přetlaku vzniklý při průtoku prvky nebo částmi tepelné soustavy.

Tlakový přínos – tlakový rozdíl mezi výtlačným a sacím hrdlem oběhového čerpadla nebo

ejektoru; také dopravní tlak čerpadla.

Výpočtová venkovní teplota – výpočtová venkovní teplota, která se užije při výpočtu tepelných ztrát.

Teplota vnějšího vzduchu – teplota vzduchu vně budovy.

Ochranný prostředek proti mrazu – přísada do oběhové vody pro snížení bodu mrazu.

Vytápěný prostor – prostor, který má být vytápěn na stanovenou výpočtovou vnitřní teplotu.

Tepelné zisky – teplo, které vzniká uvnitř místnosti nebo do vytápěné místnosti vniká a které je z jiných zdrojů než je vytápěcí zařízení.

Otopné období – časové období, po něž je nutné vytápění pro udržení vnitřní výpočtové teploty v místnosti.

Výpočtová vnitřní teplota – výsledná teplota stanovená ve středu vytápěného prostoru (ve výšce 0,6 až 1,6 m) užitá pro výpočet návrhových tepelných ztrát.

Operativní teplota – aritmetický průměr teploty vnitřního vzduchu a průměrné teploty vnitřního povrchu stěn.

Ústřední regulace – regulace dodávaného tepla do spotřebiče tepla změnou množství teplonosné látky nebo její teploty v ústředním místě.

Místní regulace – regulace toku tepla k prvku sdílení tepla změnou množství teplonosné látky nebo její teploty místně podle teploty vytápěného prostoru.

Časově závislá regulace – automatická regulace toku tepla k prvku sdílení tepla pomocí časového programu pro zapínání a vypínání přívodu tepla.

Zóna – prostor nebo skupina prostorů s podobnými tepelnými charakteristikami.

Zónová regulace – místní regulace zóny, která sestává z více než jednoho prostoru.

Otevřená soustava – tepelná soustava, v níž je teplonosná látka trvale v přímém kontaktu s atmosférou.

Uzavřená soustava – tepelná soustava s teplonosnou látkou bez přímého spojení s ovzduším.

Pojistné zařízení – povinná výbava každého vstupu tepla do tepelné a dílčí soustavy, zajišťující nepřekročení nejvyšších dovolených přetlaků, podtlaků, teplot, případně nedostatku vody.

Expanzní zařízení – součást zabezpečovacího zařízení vodních tepelných soustav umožňující:

– vyrovnávání objemových změn vody, a to bez zbytečných ztrát vody,

– udržování přetlaku v tepelné soustavě v předepsaných mezích.

Potrubí pojistné – potrubí spojující vstup tepla do soustavy s pojistným zařízením.

Potrubí expanzní – potrubí spojující neutrální bod soustavy s expanzním zařízením.

DN – jmenovitý průměr (-).

PN – jmenovitý přetlak (-).

Směšování – děj, při kterém se část chladnější vody ze zpátečky směšuje s přívodní vodou.

Přepouštění – děj, při kterém se část přívodní vody převádí do zpátečky.

Směšovací bod – místo, ve kterém dochází ke spojování proudů.

Rozdělovací bod – místo, ve kterém dochází k rozdělování proudů.

Charakteristika čerpadla – závislost měrné energie na objemovém průtoku čerpadlem, případně tlakového přínosu na objemovém průtoku.

Charakteristika potrubní sítě – závislost tlakové ztráty sítě na průtoku sítí.

Nastavení regulátoru tlakového rozdílu – uvedení regulačního prvku regulátoru do předepsané

polohy dané požadovaným tlakovým rozdílem.4

Nastavení seřizovací armatury – uvedení seřizovacího prvku armatury do předepsané polohy.

Hydraulické seřízení soustavy – činnost, při které se nastavují oběhová čerpadla, seřizovací armatury včetně TRV a regulátory tlakového rozdílu na hodnoty uvedené v projektu.

Odchylka regulační – rozdíl mezi skutečnou a požadovanou hodnotou regulované veličiny.

Odchylka regulační maximální – rozdíl mezi skutečnou a požadovanou hodnotou regulované veličiny, který způsobí uzavření regulační armatury.

Topidlo – spotřebič tuhého, kapalného nebo plynného paliva nebo elektrické energie, který slouží pro lokální vytápění.

Teplota – stav prostředí nebo látky, značení θ (°C, K).

Teplotní rozdíl – rozdíl dvou teplot, značení ∆θ (K).

Tepelná ztráta – ztrácený tepelný výkon, značení Φ (kW).

Ztráta tepla – ztracené teplo (tepelná práce), značení Q (kWh, GJ).

Poznámky

Často se v odborné literatuře vyskytují pojmy např. otopný systém a také topný systém, což je obojí špatně. Správně má být použit pojem otopná soustava. Pojem systém je v topenářství vyhrazen pro obor regulace, např. řídící systém.

Nejčastěji používané chybné pojmy

Ústřední topení – správně ústřední vytápění, což je způsob vytápění objektu. Není to v žádném případě zařízení! Ústřední vytápění objektu zajišťuje otopná soustava.

Podlahové topení – správně podlahové vytápění. Opět to není zařízení. Podlahové vytápění zajišťuje podlahová otopná soustava.

Teplonosné medium – správně teplonosná látka.

Ohřev teplé vody – správně příprava teplé vody nebo pouze ohřev vody. Vždyť ohřívat teplou vodu je jazykový nesmysl. Pojem ohřev užitkové vody by se neměl u ohřevu pitné vody vůbec vyskytovat.

Dispoziční dynamický tlak v odběrném místě – správně tlakový rozdíl v odběrném místě. Dynamickým tlakem totiž nelze vyjádřit rozdíl tlaků mezi přívodem a zpátečkou v odběrném místě, což je jeden z hlavních připojovacích parametrů odběrného zařízení.

Topná voda – správně otopná voda. Pojem lze použít pouze u otopné soustavy. Jinak se použije pojem oběhová voda, např. u tepelné soustavy, která dodává teplo nejen pro vytápění.

Zaregulování soustavy – správně hydraulické seřízení soustavy.

Dopravní výška – správně dopravní tlak. U oběhových čerpadel v tepelných soustavách se nečerpá oběhová voda do výšky, ale čerpadla pouze kryjí tlakové ztráty soustav.

Potřeba a spotřeba tepla – oba pojmy je nutno přísně rozlišovat. Potřeba tepla se stanovuje výpočtem a týká se budoucího období. Spotřeba tepla se již odehrála a většinou byla změřena.

Tepelné ztráty a ztráty tepla – je vhodné oba pojmy rozlišovat. První pojem se týká ztraceného výkonu (kW), druhý ztraceného tepla (kWh, GJ).

Vladimír Valenta, 17. 3. 2013.


PŘIHLÁŠENÍ ČLENŮ CTI ČR

    Copyright 2013 Cech topenářů a instalatérů České republiky, o.s.